Lesní porosty

EVL Fabián-Homolka

Na lesní správě Jindřichův Hradec byla v prostoru Dubovice - Vojířov v nedávné době vyznačena evropsky významná lokalita (EVL) o výměře 283 ha, která zahrnuje přírodní rezervaci Fabián. Tato dřívější rezervace (22,8 ha) zahrnovala pouze zbytek přirozeného lesa (téměř pralesa) v prostoru skalnatého vrcholku Homolka (612 m) a sousedního o něco nižšího vrcholku Fabián, se tak podstatně rozšíří o jakési ochranné pásmo, ve kterém převládají smíšené porosty s hojnou účastí buku, které ještě zakládali lesmistři z rodu Wachtlů. Zdárným pokračovatelem byl pak Valdemar Mareš, a z totalitního období i Ing. M. Vaněk, který sloužil jako hlavní inženýr na bývalém lesním závodě Jindřichův Hradec. Kdo dnes bude pokračovatelem tradice významných lesníků Jindřichohradecka?

Okraj EVL
Skalní hradba
Torzo
Vrchol Homolky
Skalní hradba
Torzo padlého stromu

Pozoruhodné lesní porosty Třeboňska

Na území lesní správy Třeboň se nacházejí především kvalitní porosty třeboňské borovice. Jedním z nich je i zbytek přestárlého porostu borovice se smrkem na lesním typu smrkový bor, který se nachází  v lokalitě Kamenná stěna při cestě z Majdaleny k bývalé lesovně Nová Huť. Lokalita se nachází při okraji Třeboňské pánve, kde se již vykytují vrcholky krystalinika. Nedaleko od lesovny lze proto shlédnout i PR Bukové kopce, kde je chráněn zbytek bukového lesa, který v těchto okrajových partiích pánve lze považovat za původní. Ostatně skupiny buku zde byly zásluhou bývalého lesního perzonálu zakládány i uměle v nedávném období. Buku se daří ve skupinách, vhodně zakládaných na krystaliniku mimo pánevní sedimenty, které jsou pro buk již méně vhodné.

Třeboňská borovice
Kvalitní kmen borovice
PR Bukové kopce
Padlé kmeny v PR
Skupiny buku

Plechý na Šumavě a Plešné jezero 2013

Výstup k památníku A. Stiftera po kůrovcové kalamitě v NP Šumava přináší zcela nové pohledy na Plešné jezero a jeho okolí. Pro fotografa jsou to možná nové, neobvyklé záběry, pro lesníka zkáza a zmar. Jak na to dnes pohlížejí amatérští ochránci přírody není známo. Podíleli se na výsledku jistě nemalou měrou.

Plešné jezero 2003
Plešné jezero 2013
Z hory Plechý
Z hory Plechý
Plešné jezero
Plechý

Divoká příroda (Divočina)

Pod pojmem divoká příroda, krátce jen divočina, si můžeme ledacos představovat.  Oprostíme-li se od fiktivních pohledů na divočinu, kterou známe z médií (sci-fi), a také od romantických představ snílků, kteří hledají původní divočinu tam, kde již dávno neexistuje a ani v dohledné době být nemůže (např. na celé rozloze Národního parku Šumava), zbývají torza divočiny v místech hospodářsky nevyužívaných, ponechaných samovolné přírodě. Takových lokalit, většinou menšího plošného rozsahu, najdeme celou řadu. V mnoha případech jsou již dnes chráněny jako maloplošná chráněná území. Většinou jsou spojovány se stromy (lesními dřevinami), které jsou v našich přírodních podmínkách určujícím a vývojově závěrečným rostlinným druhem. Zpravidla se vyznačují původní přirozenou skladbou, která existovala do doby, než byla pozměněna člověkem.

Máme u nás dnes v jižních Čechách ještě někde původní přirozenou divočinu? Její torza jsou vzácná a najdeme je ještě v některých lesních úsecích, zejména v Národním parku Šumava (ale na malých plochách i podél řek a jinde). Dnes sice již ani na Šumavě neexistují místa, kam lidská noha nevkročila, ale zůstaly zde dodnes lokality málo postižené lidskou činností, kde se nikdy netěžilo ani jinak hospodářsky nezasahovalo (týká se to především rašelinišť a některých pralesovitých zbytků, např. i části pralesa Boubín). Mnozí ochránci přírody však hledají a snaží se vytvářet původní divočinu i tam, kde již dávno neexistuje a dle mého názoru ani existovat nemůže. Lidé během řady století až tisíciletí vytvořili i na převažující rozloze dnešního národního parku pozměněnou kulturní krajinu, která se výrazně liší od té původní, jak existovala před samotnými počátky lidských zásahů do původního přirozeného prostředí.

Je sice pravdou, že divoká příroda, krátce jen divočina, nastupuje všude tam, kde pozemky zůstávají ležet ladem, kde o ně není pečováno. To ale neznamená, že tím vytváříme původní přirozenou divočinu, která v daném místě existovala dříve, před zásahy člověka v minulosti. Na takových místech vzniká cosi nového, což může být sice počátkem sukcese (vývoje k závěrečnému stavu), ale teprve za dlouhou dobu se příroda může, ale také nemusí vrátit do původního stavu. Většinou návrat k původnímu přirozenému stavu nelze na rozlehlých plochách očekávat.

Idea zakládání rozlehlých národních parků od samého počátku (od  19.Stol.) vycházela z předpokladu, že divočinu nelze vytvářet, divočinu lze pouze chránit. Proto postupně vznikaly rozsáhlé národní parky, později nejen v Americe, aby byly zachráněny původní, většinou hospodářsky méně atraktivní a dosud nevyužívané rozlehlé lokality pro budoucnost. Velikost národního parku by tudíž měla vždy záviset na rozloze zachovalého, civilizací nedotčeného nebo málo dotčeného a neobydleného území. Velikost národního parku je doporučována od výměry alespoň 1000 ha.

V našem Národním parku Šumava o rozloze více než 68000 ha převažuje kulturní krajina, dříve dosti obydlená (převážně německým obyvatelstvem) a z velké části hospodářsky pozměněná. Zemědělské pozemky byly dříve dosti intenzivně obhospodařovány a travní vegetace na loukách a pastvinách (dříve i políčkách) se nijak neliší od zemědělských pozemků ve vnitrozemí. Také lesy byly alespoň v jedné generaci obhospodařované a pouze několik pralesovitých zbytků a četná rašeliniště zůstala v původním málo pozměněném stavu. Četná torza původní divočiny zde nalezneme mnohem častěji než jinde v jižních Čechách. Přesto jako celek má Šumava do divočiny ve srovnání s mnoha národními parky jinde ve světě velmi daleko. Bezzásahový režim (ponechávání lesních porostů bez hospodářských zásahů, bez údržby lesa) je proto velmi problematický a riskantní. V mnoha případech se zavádění divočiny zaměňuje s udržováním nepořádku v lesích. To pochopitelně platí nejen pro národní park, ale obecně pro všechny lesy, kde vlastník o ně nepečuje a nechává je bez zalesňování (obnovy lesa) a bez údržby (výchovných pěstebních zásahů).